Nejsou v EU, přesto země evropské unie podporují

Nejsou v EU, přesto země evropské unie podporují

Nejsou v EU, přesto země evropské unie podporují

29.11.2018

Česká republika získala v posledních letech pro své rozvojové projekty velkou finanční podporu. Ovšem ne všechny finanční prostředky na rozvoj naší země jsou z fondů Evropské unie. Existují země, které sice nejsou v EU, přesto poskytují peníze na rozvoj zemí v EU. Víte které to jsou?

     
  Zdroj obrázku  

Zdroj obrázku

 
 

Velkorysé země, které neberou ze společných peněz, ale posílají je sami za sebe.   

 

Ostrov uprostřed Unie umí dávat

Jednou z takových zemí je Švýcarsko. I když je polohou uprostřed EU, není jejím členem. Zachovává si svoji historickou neutralitu. S Evropskou unií spolupracuje, a hlavně podporuje méně bohaté země finanční pomocí. Smyslem programu, který se Švýcarsko rozhodlo realizovat, je přispět ke snížení hospodářských a sociálních rozdílů rozšířené Evropské unie.

Švýcarský program finanční pomoci podporuje, na základě bilaterálních dohod podepsaných 20. prosince 2007 s 10 novými členskými státy EU a 7. září 2010 s Rumunskem a Bulharskem, rozvojové projekty na území těchto států Evropské unie včetně České republiky.

14. června 2012 skončilo období, kdy švýcarská strana dle podepsaných dohod přidělovala granty na projekty předkládané Národními koordinačními jednotkami. Celkem bylo v deseti východoevropských zemích schváleno 210 projektů o objemu 1 miliardy švýcarských franků (CHF).

Program švýcarsko-české spolupráce se zaměřoval především na oblasti, které nejsou vůbec, nebo jen částečně kryty z jiných finančních zdrojů. Například v oblasti zdravotnictví šlo o seniory, znevýhodněné a umírající občany. 

Ke dni 14. června 2012 bylo švýcarskou stranou schváleno:

  • 30 individuálních projektů,
  • 2 programy a
  • 6 fondů.

 

To představuje využití 100 % prostředků z celkového nevratného finančního příspěvku ve výši 109,78 milionů CHF.

V současné době dochází k realizaci a ukončování projektů z posledního programového období.

Zdroj informací

 
Proč není Švýcarsko v Evropské unii?
Jedním z nejdůležitějších znaků politického systému Švýcarska, výrazně
ovlivňujícího zahraniční politiku země, je švýcarská ozbrojená neutralita, která má své historické kořeny již od roku 1515.
Oficiálně bylo Švýcarsko na Vídeňském kongresu v roce 1815 s definitivní platností ustanoveno absolutně neutrálním státem. Vyhnulo se tak bojům v obou následujících světových válkách.
Důsledkem toho bylo Švýcarsko jedinou zemí v Evropě, která nebyla zatažena do bojů druhé světové války. Nebylo tak nuceno vyrovnávat se s poválečnými škodami a mohlo expandovat i těsně po válce.
Ve Švýcarsku vedle sebe žijí různé vyspělé kultury — germánská, francouzská, italská a rétorománská. Tyto národy žijí vedle sebe v jednotlivých kantonech, nikoli
promícháni na celém území. žijí spíše vedle sebe, spojeni pouze federativním svazkem. Švýcarská neutralita tak drží stát, a obyvatele v něm žijící, pohromadě.
Obyvatelé Švýcarska v roce 1992 v referendu odmítli už i přístupová jednání o vstupu do Evropské Unie. Pro ukotvení spolupráce s EU zvolilo cestu bilaterálních smluv. Švýcarsko je členem Rady Evropy, OSN, EFTA a WTO.
Zdroj informací

Švýcarsko Evropskou unii nepotřebuje. Zdroj obrázku

 

 

Severská země se bojí o své bohatství, ale pomáhá

Island, Lichtenštejnsko a Norsko jsou partnery EU prostřednictvím Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP). Dohoda o EHP rovněž obsahuje společný cíl snížit sociální a ekonomické rozdíly v Evropě. Od chvíle, kdy dohoda v roce 1994 vstoupila v platnost, přispívají tyto země k hospodářskému a sociálnímu pokroku v méně bohatých zemích EU a EHP.

Od roku 2004 existují dvě oddělené zařízení se svými postupy: Fondy EHP a Norské fondy. Norsko je hlavním přispěvatelem do obou mechanismů. Do fondů EHP přispívá 95,8 %. Norské fondy financuje ze 100 %.

V prvním programovém období 2004-2009 byla téměř polovina podpory investována do revitalizace kulturního dědictví. V období 2009-2014 byly finance rozděleny rovnoměrněji mezi programy podpory současného umění, ochrany životního prostředí, sociálního a zdravotního rozvoje, spolupráce ve vzdělávání, vědě a výzkumu, posílení neziskového sektoru či spolupráce v justici.

Dne 20. července 2015 Norsko a EU parafovaly dohodu o Fondech EHP a Norských fondech pro nové období. Programové období se prodloužilo z pěti na sedm let.

 
Norsko nechce být v EU, ale je jejím nejbližším partnerem
Norští i unijní představitelé s oblibou hovoří o Norsku jako o zemi, která, ač není součástí EU, představuje téměř její integrální součást.
Norsko je tradičně bohatý stát s velkými ložisky ropy a zemního plynu. Od 15. do 19. století bylo součástí Dánského státu. V roce 1814 bylo připojeno ke Švédsku. Spojení bylo nazýváno „personální unií” a v roce 1905 zaniklo. Téhož roku Norsko vyhlásilo nezávislost. Země má dodnes nejstarší platnou evropskou ústavu, z roku 1814.
V roce 1962 země podala svoji první žádost o vstup do Evropského společenství. Nedošlo však ani k zahájení přístupových jednání. Hlavním důvodem bylo Francouzské „veto” Velké Británii. Protože v té době byla ekonomika Norska silně propojena s Velkou Británií především v důsledku členství v organizaci EFTA, znamenalo toto veto zastavení jednání o vstupu do ES i pro Norsko.
Norsko pak ještě dvakrát podalo přihlášku do Evropské unie (v roce 1972 a 1994). Obyvatelé Norska se však vždy v referendu vyslovili proti zahájení jednání o vstupu do EU. Norové se nejvíce obávají ztráty suverenity hlavně při rozhodování o svém rybářském průmyslu. Také s bojí, že v důsledku přerozdělování finančních prostředků v EU, přijdou o své jmění, které mají z bohatých přírodních zdrojů.
I bez přímého členství je v EU zapojeno do mnoha evropských integračních struktur. Dokonce bylo jedním ze zakládajících členů Evropského sdružení volného obchodu, díky němuž se stalo v roce 1994 součástí Evropského hospodářského prostoru. V roce 1996 společně s Islandem přistoupilo k Schengenské dohodě, a od roku 2001 je plně participujícím členem Schengenského prostoru.
Zdroj informací
   

Norsko nechce přijít o své bohaté přírodní zdroje. Zdroj obrázku

 

V současném, tedy třetím období v letech 2014–2021, dostane Česká republika zhruba 5 miliard korun. Podporu získají například projekty zaměřené na lidská práva, životní prostředí, vědecký výzkum, vzdělání, zaměstnanost mladých, prevence katastrof, domácí násilí či mezinárodní migrace.

 

Přečtěte si také:

Zavřete oči odcházím… Velká Británie se rozloučila s Evropskou unií

V nejmenší zemi Evropské unie nenajdete ani jeden les, horu nebo řeku

 

Napsala Magdaléna Sikorová